Období: únor 2011

Vystoupil jsem z trolejbusu. Čekal jsem, že na mě počkají. Tam, kam jsem měl jet, mi měl jet autobus. Ale nejel. Bylo 23:45. Byla skoro noc. Ale to já nevěděl. Stále jsem byl v té divné časové realitě. Ani nevím, proč. A náhle jsem to uviděl. Červené koncová světla od autobusu, kam jsem měl nastoupit. Takže přestoupit jsem nestihl. Snad stihnu dojít konečně domů. číst dál

Prosíme pozor. Žádáme čtenáře při čtení blábolů, aby nešustili, nemlaskali a hlasitě nechroupali. Děkujeme a přejeme příjemnou zábavu. číst dál

Tak mě to skolilo... Co? Koní chřipka, žřejmě... Vloni (nebo kdy) ptačí chřipka, dneska koní. Konec světa se blíží a já díky koní chřipce vyhubím pár milionů lidí... číst dál

Byl tam ten muž. Tajemný muž. Když jsem čekal na zastávce. Mohlo být kolem tří hodin odpoledne, nějak jsem přestal vnímat čas. Tipoval bych, že bylo léto. Zřejmě, slunce pražilo vysoko na obloze a po sněhu ani stopy. Ale jako bych něco zapomněl. Ale co? Jen si vzpomenout... Viděl jsem přijíždět trolejbus, stará dobrá škoda patnácka. Na transparentě mu svítilo "X2 Zámrsky". Dvojka měla být moje číslo. Možná jsem chtěl jinam. Ale co, v poklidu jsem nastoupil. Nastupoval jsem sám, ten tajemný muž zůstal na zastávce. Zavřeli se za mnou dveře. V trolejbuse nikdo nebyl. Byl jsem trochu neklidný, a proto jsem se šel zeptat za řidičem. číst dál

LOL! To se mi jenom zdálo! Všechno se mi zdálo! Nic se mi nezdálo! Je to konec. Vyslyšel jsem vaše přání a jsou tady! číst dál

Vstal jsem. Bylo ráno. Pršelo. Pršelo už 4 dny. Díval jsem se, jak déšť bubnuje do parapetu. Tohle bude další můj obyčejný den. Den, který prožiji a nebudu si ho pamatovat. číst dál

Paní, vám to ale pálí! Přímo mi to říká, že bych měl být raději zticha. Ale co už, nesu si přece kuš! Ok, tohle bylo jenom na zahřátí, i nadále se budeme věnovat něčemu smyslplnejšímu. Je tu další díl blábolů. Utíká to jako voda (voda má nohy?), Bláboly se02 ep05 jako kdybych psal včera. I když si moc nepamatuji, že jsem je vůbec psal. číst dál

Zjistil jsem, že mám jedno přání. Možná dvě. Možná tři... Kromě toho, že chci být slavný a ovládnout svět (kurňa, zase jsem se prokecl), chci být věčný. Chci, aby si mě lidé pamatovali i za 200 let. Chci lidstvu něco přinést, ne jen si užívat života, ale i něco udělat, aby se řeklo: "Jo, ten Chňáchal je teda pašák!". Ne, prasák ne. Ale jak toho docílit? Jak být věčný? číst dál

Mí milí, a zdatně přítulní lidé. Dnes, to je dneska, 1.2.2010 bude změna. Změna, kterou chcete. A nebojte se, znám se moc dobře na to, abych věděl, že mám halucinace. Vítejte u dalšího dílu blábolů, předmětně, spolehlivě, přehledně. Jdem na to, co jaffo? číst dál