Úterní večerní bláboly (1. vydání)

Rozhodnul jsem se vydávat "seriál", tedy sérii článků nemající žádnou pointu a vycházející (doufám) každé úterý v týdnu. Ikdyž asi na sebe pletu bič, kdy každé úterý večer budu potit smysluplné bláboly (ano, smysluplné), ale to už je holt život.

Rozhodně co vím je, že mám hlavu plnou nesmyslů a chci se s vámi podělit. Protože jak jinak má bloger zaujmout své čtenáře? Svými myšlenkami? To co si lidé žádají? Názory? Protože čtenáři jsou vybíraví a chtějí kvalitní obsah. Někoho nebude zajímat, že u mě právě prší (ano, u mě právě prší, ale nikomu to necpu... tedy necpal jsem, ehm...). Žeby historky? "Jdu takhle pozdě večer parkem, jdoucí temnými uličkami a ve strachu v očích. Když tu najednou předemnou stojí on! Nevím, co si o tom mám myslet, co on tu ksakru dělá!? Přichází pomalu ke mně a..." Ne, to by taky nikoho nebavilo. A nebo jo?

 Blog necháme trochu stranou, přece vás tu neunudím k smrti... A sakra, vy už pomalu najíždíte na ten červený křížek v pravém horní rohu. Ještě prosím neodcházejte, třeba vás fakt bude zajímat, že u mě prší... Tak ne. A co třeba povídat si o současnosti? O minulosti? Představy o budoucnosti? Ehm, zavřete aspoň za sebou dveře... No ještě jste zbyli tři, docela úspěch, po několika slovech jsem měl vždy prázdný sál. Ale pamatujte si, šli jste tu dobrovolně, žádné odškodnění vám platit nebudu... Dát volný průběh svým rukám, aby si jen tak poskakovaly po klávesnici, a přitom psát nějaké náhodně zvolené věty či dokonce slova, aniž by se narušilo pravidlo o blábolení, to je myslím docela úspěch... A ikdyby ne, tak přece jsem těch 5 minut, které jsem vypotřeboval na psaní tohoto článku, jsem mohl využít úplně jinak, ale zase co byste z toho měli vy?

Ale všechno není jenom bílé a černé, ba ani nikdo není nahoře a nikdo dole. A touto větou bych to už ukonči, protože přece si musím něco nechat na další týden... Tak nashledanou příští úterý, zase okolo 22:00, jedině na chnachal.bloger.cz