Tak a je to tady... Nikdo tomu nevěřil, ale dneska se podíváme do něčí historie. Tím bude nic jiného, než kutálení našeho Chňáchala.
Tak jsem jednou šel do parku. Byl tam klid, stromy šuměly, děti si hrály, hřiby rostly. Rozum mi ale říkal, že to není správné, že se něco musí pokazit. A taky se pokazilo. Během pěti minut přijel trolejbus. Ne obyčejný, ale lítající po mracích, který místo škodlivin vypouštěl duhu. Zarazilo mě to, ale nevěnoval jsem tomu pozornost, staly se mi divnější věci.
Řeknu vám ale, že následující chvíle byly divné. Z toho trolejbusu vystoupil... Chňáchal! Teda já! Už blouzním? Nebo jsem z budoucnosti? Nebo jsem něco špatného snědl a teď mám halucinace? Jsem věděl, že do té hospody "Na rohu" nemám chodit, mají divnou pověst a ten řízek s tvarohem a zázvorovou bramborou chutnal divně. Kdo ví, jestli mě něčím nenadrogovali.
Ale Chňáchal z trolejbusu byl najednou pryč. Asi nějaká magořina. Zeptal jsem se veverky, ale ta nějak divně skákala, asi jenom pobíhala kolem a problémy ostatních jí byly někde. mMožná za to mohl ten velbloud, co se na tu veverku divně koukl. Ale já to už nechtěl řešit, chtěl jsem jít do parku relaxovat, a místo toho mám halucinace! To není dobré, vůbec ne. Každopádně, i kdyby přišla sněhová vánočka s cukrovím po boku, už mě nic nevyruší. Pokud ano, budu zlý, a to se mi nebude líbit. Pokud by však zavolali někoho na odtažení toho lenivého koně, asi bych souhlasil a odporoučil se někam. Asi domů.
2025 ©