Nikdo neví, jak se uchytí. Proto je dobré se držet pevně vší silou. Nebo to celé dopadne zle.
Při psaní tohoto článku je venku nádherně... Přednádherně. Řekl bych, že to je to nejnáhradnější, co jsem kdy viděl. Ale stále mám podezření, že to je jenom oklamání od toho všechno. Minulý týden jsem nic nenapsal, protože jsem toho měl hodně na práci, a tento týden mám energii na va plnotučné díly! To bude ten etektiv zamrzlý v mrazáku. A nic jste nečetli. A vy si stejně přečte jenom první řádku, pak hodíte nějaký divný pohled, pomyslíte si, že ten kůň je hrabavý, začnete přemýšlet o tom člověku, co se musí vydávat za koně (ale Chňáchal je opravdový...opravdu!). Ten termix na vašem stole vás ale stále dokola vytáčí. Stejně tak jako topinka s povidly, rohlík s oříšky nebo smažený medvěd bez vody. Ještě tenčí, aby to všechno na sebe pasovalo. Někteří lié mi ale nevěří, a proto vytvářím duhové kombo vytvořené z mých malých malůvek, které jsou vytvořeny z papíru a barviček všelijakých barev, a ty jsou vytvořeny z barev sytých. Krájím! Já krájím.
Ale protože jsem dnes nic nepil, rozhodl jsem se prozkoumat naše pobřeží u řeky (kde by tak asi mohlo být pobřeží... yop, na Marsu). Defenestrance na rolničkách zase způsobuje normální sebedestrukci vesmíru. To by pak mělo něco obsahovat, protože malé víly a poníci jsou z toho trochu paf. Takový ten výraz, když vidíte veverku, která se najednou promění ve velké turistické letadlo. A to se vám nemusí líbit. Samozřejmě, někdo to má jako povolání, jiný to obdivuje, ale ti většinou jsou ostatními bytostmi z vesmíru odsuzování. Jak ubohé. Řeknu to na rovinu, že na rovině těžíme několik milimetrů skla, ale přesto nedokážeme určit, ky platíme a kdy je to jenom náš sen. Sen, který se nám zdá kažý den. Sen, jenž neutichne. Sen, který viíme, slyšíme, cítíme. Sen, sen, sen... Ju spát.
A přesto, že mí oddaní veveruškové a holubi sedí a poslouchají nejnověší hity od rádia, seděl jsem tam, a jen tak lehce přemýšlel. Možná je to lepší vše zhudebnit. Třeba pomocí zvonečků, kytiček a tramvají. Řeknete si, že je to blázen, co má ten bazén, ale on si to nevymyslel. To napsal život... Dobrá, uznávám, že to mohly způsobit i dramatické náběhy směrů z Tovačova přes Bystřici. Řečník šel tudy a byl z toho nějaký zmatený. Myslím si, že to měl dávno za sebou, akorát nechtěl skočit do propasti. Tak jako já v předchozím životě. Což mě přivádí k mé nové osobnosti. Jsem možná trochu šílený. Možná jsem magor! MAGOR! MAAAAAAAGOOOOOOOOR! Whohahahahahahaha!
2025 ©