Zatím pohled do nekonečna. Ale ostatně i nadále jsem tady. A stále mám chuť... Na palačinky! Ale hlavně - moje bláboly jsou volně šiřitelné (a brzo snad na to bude i aplikace). Nebo ne? Ale už jsem taky slyšel názor, že vám vnucují své názory.
I přes 80% uživateských nepřesností zvládneme ovládnout celý systém během několika vteřin bez předepsaného závěru. Nechce se mi totiž jít na můj starý pozemek a vykoupit pole. Tam pak mohu skákat. A možná ne. Je to všechno o financích, které nemám jak sehnat. Vím, jak, ale ne kde. A to je ten problém. Zapalte svíci, uvolněte se a zaposlouchejte se. Já totiž jsem kůň, dokonce hnědý kůň, a ty koušou, vztekají se a líží zmrzlinu.
Ale stále někdo si myslí, že pomocí blábolů lidem vnuknu nějakou myšlenku a pak pomocí ní ovládám svět. Proč bych to ale dělám, když se mi ovládnutí světa nějakým koněm nezdá jako dobrý nápad? Sibuji, že nic nevyzradím, a upřednostním se jenom na přenos informací k vám. Ale to už zabočuji někam... Někam. A píše se mi blbě, když musím mít zapnutou klávesnici.
A jsou věci, které nemám rád. Jako třeba nevrlost, špatně usmažené chipsy nebo kapesníky. A pak taky, když se někomu nelíbí, že blábolím. Ale co mohu dělat, nechce se mi vyvracet jeho názor, ať se přesvědčí sám. Mé blábolení je neškodné, s ohledem na můj duševní stav, kdy si plně uvědomuji, že existuji jen a pouze v malé vesničce s dalšími koni. A tam venku je někde skutečný svět, který čeká na mé zjevení se, ale nedočká se ho. Dočká se pouze limonády z umyté flašky od sava. A to se mi právě na tom nelíbí. Ale má to jednu výhodu v tom, že se nemusím starat o to, kdo by měl tomu zajícovi z 6. vchodu zleva zajistit vše potřebné. A holub mi tady poskakuje po klávesnici jako splašený kůň. Ale ne já. To totiž někdo jiný.
Tak ahoj/nasečtenou zase za týden.
2025 ©