Úterní večerní bláboly 2. sezóna

Vlnovky! ~ Jsou všude kolem nás. A já jsem jejich král. Král vlnovkových lidí! číst dál

V daleké budoucnosti, kdy ONI ovládají váš obraz nahoře i v jahodách s cukrem, se stalo pár zajímavých příběhů. Až se vzbudíte do realite, zjistíte, že to, co se vám zdálo, byly Šíleně zmatené příběhy. číst dál

Abych neblábolil jenom tak, rozhodl jsem se, že napíši nějaké příběhy. Těšte se na to, že po jejich přečtení budete zmatení jako lesní vosy. A teď se pobavte nad příběhy. číst dál

Upozorňujeme, že v rámci četby článku může docházet k vyprsknutí smíchy, otrávení nebo nadávaní na autora. Autor těhle blábolů se zříkává za jakkoukoliv újmu na zdraví. Pozor! Pokud během čtení budete na svém chování pozorovat nezvyklé jevy, okamžitě uzavřete tuhle stránku křížkem v pravém horním rohu (nebo kdekoliv jinde)! Ha, vidím sovu. U vozu! Chňa, tohle si musím vyfotit, tohle nemá ani na pepřný vodotrysk u propasti. Ale jenom co sova vzlétla, usedla na můj hřbet a pokřikla: "Jsem na koni!", a usnula. Což na to, já bych ji zavedl na ten kopec, ale... číst dál

Upozornění: Článek nebyl sepsán na základě skutečných událostí, proto se nikdy nestal a tento děj je zcela náhodně vymyšlený. Konec upozornění. Přejeme příjemnou četbu. 99. článek na blogu (nic nechystám na stý článek, to není až tak důležité číslo), a stále blábolím. I když jde vidět, že už nejsem takový blázínek jako dříve. Proto jsem se rozhodl pro jednu věc: Bláboly budu vydávat už ve 21:00. To jenom, abyste si je mohli dát místo večerníčku. Ale tohle ještě není blábolení, to jen modrá svině křičí: "Udělejme potřebu jablka. Možná!". číst dál

Milý blogu. Píšu blbosti. Je to tak. Nikdo se nad tím nepozastavuje. Jako by to bylo normální. ~ číst dál

Tož, tady by měl být uvodní odstavec, který vás sem hnedka naláká a vy si můj článek přečtete. Ale to jsou všechno jenom kydy, které vám přináší každý den marketing. Proto jsem se tento odstavec rozhodl doslova zbytečnit, a to tak, že nebudete vědět, zda číst, či nečíst. A to, že prskavky neprskají, ale přímo sliní, o něčem svědčí, ne? číst dál

Nacházíme se v sále nějakého kulturního domu. Je tady místo asi pro 300 lidí, sál je zaplněn z 42/743. V sále je hlučno, očekává se začátek představení. Najednou světla pohasinají, až je v sále úplná tma, pouze zpoza závěsů u oken proniká světlo. Někdo si pčikne, zřejmě někdo z diváků. A už to začíná, rozeznívá se znělka a na pódium klopýtá Chňáchal. Teď pro změnu někdo zívl. číst dál

Tak, a je to před námi? Co? Možná oslava. Čeho že? No, abych řekl pravdu, toto je 42. článek vydaný tento rok (DanDane, snad to s tebou nesekne!). Vy víte, co je 42, a proto to musíme náležitě oslavit! číst dál

Jó, to bývaly časy. A dělí se na části. A ani se to nerýmuje. Možná, kdybych šel ven a přišel ven. číst dál

A je po víkendu. A zase ty všední dny. A v úterý ty mé bláboly. Jako koláč od maminky. Připojím-li se také, mohu vás pozvat na kávu? Nebo je mi to zakázáno? číst dál

Svoboda. Vítejte, mí čtenáři. Vy to víte, ale já to nevím. To je ten paradox. TO, že vidím dvojitě, to není způsobeno tím, že jím lovecký salám. Nebo ne? číst dál

Tak jsem zpět. Kde jsem byl? To nemohu říct, protože spoilery. Ale máte se na co těšit! Uvidíte! Ale teď k těm mým blábolům. Nejprve však zapojíme generátor do optické sítě s trakčním vedením. A pozor, článek může obsahovat stopy skryté reklamy! číst dál

Nevím, co tu napsat. Možná bych mohl napsat, že mám hlad. Udělal jsem si večeři, ale stále mám hlad. Je to normální? Mám hlad. číst dál

Milé publikum. Po tom, co jsem (ne)předvedl v minulém díle, je čas vše napravit. A proto, a to neříkám jen tak, vám něco ukáži. No, nebojte, já nekoušu, pouze kopu... Ehm, fakt se nebojte, já vám nic neudělám... No, pojďte, no ták! Kous! číst dál