Případy detektiva Chňáchala

Hustě sněžilo. Hustý. Byl zimní den a já měl hromadu papírování. Jo, být šéfem není tak lehké, jak se na první, ani druhý pohled zdá. Stejně bych ale ten čas věnoval nějakým zbytečným věcem, jako je například sledování mých oblíbených seriálů. Nebo spánkem... Takové zbytečné činnosti, to radši udělám něco užitečného. Ještě že mi na pomoc přišla Monika, sám bych to nezvládl a ostatně nějaké společnost se vždy hodí. Pepa byl doma, který nic nedělal (kdybych neměl to papírování na starost, byly bychom dva), Milan se věnoval své práci, vyučoval angličtinu. Případy nám tolik nevynáší, tak musíme ještě mít další práci... To je život. číst dál

Probudil jsem se. S dlouhým zívnutím jsem vstal a začal se protahovat. V té posteli se nedá spát! Aspoň, že ta kancelář je velká. Jako nový šéf týmu jsem dostal kancelář po Karlovi. Zatím jsem ovšem pořádně využil jenom tu starou postel, protože po našem úspěchu jako by se všichni zalekli a nic velkého se ve městě neděje. Kromě toho běžeckého víkendu a nově otevřené pivnice v ulici Pod zámkem. Vyšel jsem ze své kanceláře. U svého počítače Monika, která z nudy tvořila náš web. Pepa si už padesáté prohlíží přední stranu Zbrachlavského deníku, kde je naše společná fotografie. Jeho sebevědomí určitě vzrostlo, ale mohl by dělat něco užitečnějšího. A kdepak je Milan? No samozřejmě u telefonu, který mě mimochodem svým zazvoněním probudil. A cítím práci. číst dál

Milan vzal boty. Chvíli si je prohlížel a různě otáčel. V tom jsem si něčeho všiml a musel jsem si znovu prohlédnout stopy bot. Milan doběhl hned za mnou. "Co se děje? ", ptal se mě. "Porovnej stopy boty a podrážku té nalezené boty. Nejsou stejné." Milan si povzdychl. "Takže nemáme nic…" Jak jsem nad tím přemýšlel, pohrával jsem si s jednou myšlenkou. Nebyl jsem si jí jistý, proto jsem nikomu nic neřekl. Potřebuji další důkaz. Chtěl jsem být opatrný, protože policie nás stále sledovala. Policie v našem městě je kapitola sama pro sebe. Mám takové tušení, že jen my řešíme případy, zatímco oni dělají kdoví co. Hlavně v poslední době to vypadá vcelku podivně. Tím se však zaobírat nechci, musíme dostat Karlova vraha. číst dál

Každý den otevíráme noviny a každý den se tam nachází to samé. Pokud nebudeme zmiňovat naší politickou situaci, každodenní nehody, televizní program a inzerci, dočteme se také o každodenních záhadných úmrtí. Policie je na některá úmrtí krátká, a proto vznikla skupina detektivů nazývající se Vraždy a spol. Jejich revírem jsou města, louky, lesy. Hledají stopy, které zanechali stopaři. Hledají mrtvoly na hřbitovech a s úspěchem. Řeší jeden případ za druhým. Kdysi jsem to dělal také. Bohužel jsem s tím skončil, tu osudnou. Od té doby jsem ztratil své vyšetřovací schopnosti někoho vyšetřit. Nedělal jsem nic jiného, než se snažit přelouskat staré případy, ale bez úspěchu. Až jeden večer mi zazvonil telefon. číst dál