Byl tam ten muž. Tajemný muž. Když jsem čekal na zastávce. Mohlo být kolem tří hodin odpoledne, nějak jsem přestal vnímat čas. Tipoval bych, že bylo léto. Zřejmě, slunce pražilo vysoko na obloze a po sněhu ani stopy. Ale jako bych něco zapomněl. Ale co? Jen si vzpomenout... Viděl jsem přijíždět trolejbus, stará dobrá škoda patnácka. Na transparentě mu svítilo "X2 Zámrsky". Dvojka měla být moje číslo. Možná jsem chtěl jinam. Ale co, v poklidu jsem nastoupil. Nastupoval jsem sám, ten tajemný muž zůstal na zastávce. Zavřeli se za mnou dveře. V trolejbuse nikdo nebyl. Byl jsem trochu neklidný, a proto jsem se šel zeptat za řidičem.
číst dál